(Albert Schweitzer)
Měla jsem dvě britské kočky. Vendulku - ta by měla šestnáct let. Teď mi zůstala čtrnáctiletá Kikinka. Byly to sestřičky z chovatelské stanice Sibornal, CZ. Bydlíme v Brně.
Vendulka byla šéfka nás všech a měla přehled o všem, co se doma šustlo. Vítala a doprovázela návštěvy a dávala vám hned najevo, zda se jí líbíte. Pokud ano, mohli jste si s ní popovídat a podrbat pod krkem. Pokud ne, v její přítomnosti jste se necítili ve své kůži. Sledovala totiž každý váš pohyb a z výrazu její kočičí tváře, vám bylo jasné, co si o vás myslí... Kdo jste ji poznal, bude souhlasit.
Kikinka je zase bezstarostná kočička a ráda se mazlí. Nejraději má drbání na bříšku a nad ocáskem. To by vydržela nekonečné hodiny. Vendulku milovala a chtěla by si s ní pořád hrát a být v její blízkosti. Jenže Vendulka měla na hry náladu jen někdy. Takže pěkně Kikinku proháněla po celém bytě. Měly se moc rády.
Každé ráno zahájily velkou lítačkou po celém bytě, koberec je v minutě jako harmonika. Počkaly až ho srovnám a znovu se rozběhly z kuchyně do obýváku...bohužel musely běžet do dvou zatáček, takže se situace opakuje stále dokola...
...A jaké jsou to kočičky ???
Britské kočky jsou hlavně velké a těžké, takže po záclonách vám lítat rozhodně nebudou.
Mají rády svůj klid, svou misku se žrádlem a samozřejmě své lidi. Líné však nejsou v žádném případě, rády si hrají, jsou strašlivě zvědavé, většinou se nebojí vody (až se budete koupat, zaručeně se budou procházet po okraji vany a a pak do ní skočí) a většinou jsou velmi nebojácné. V povaze jsou mírné, mazlivé, chytré a taktní - rozhodně nejsou vlezlé. Jejich mohutná postava je předurčuje spíše k pomalejšímu pohybu po bytě, ale dokážou, jsou-li k tomu odmalička vedeny, chodit venku na vodítku. Pokud je chytí rapl, počítejte s tím, že vám po bytě bude chvíli lítat neřízená chlupatá sedmikilová střela, která dokáže vyvinout ohromující rychlost! Tu radost však své britské kočce dopřejte - většinou je tichá a nenápadná, poklimbává na vaší klávesnici, spí ve vaší posteli, rozvaluje se na pračce, ve vašem umyvadle (pokud se tam vejde) nebo maximálně zvědavě pozoruje monitor počítače tak, aby jste nic neviděli. Na co byste taky koukali, když máte pečovat o svého plyšového mazlíčka! Milují kartáčování a rády si večer přisednou vedle vás na sedačku k televizi a hlasitě předou.
Jsou to velice pohodové kočičky !
Britská modrá kočka (Blue-point cat)
Britská modrá kočka je asi nejpopulárnější z britských krátkosrstých koček, zatímco Britská bílá je považována za jakýsi symbol dokonalosti pro svoji čistou bílou srst.
Historie
Britská krátkosrstá kočka se poprvé začala chovat kolem roku 1900 ve Velké Británii. Byla vyšlechtěna křížením perských koček a domácích krátkosrstých koček
s mohutnou stavbou těla. Nejprve byla chována pouze
v modré variantě, později se objevily další barevné varianty a v současnosti se chová ve všech možných barevných variantách. Britská krátkosrstá kočka je jedním z nejoblíbenějších plemen čistokrevných koček zejména pro svou přítulnou povahu, hebkou srst
a pěknou tělesnou stavbu.
Charakter
Britské krátkosrsté kočky mají milou a přítulnou povahu, v mládí jsou velmi hravé. Snášejí se s ostatními domácími zvířaty a dovedou se zabavit i samy i když dobu čekání na svého pána si převážně krátí spánkem. Britské krátkosrsté kočky jsou vhodné pro chovatele, kteří chtějí mít pokojného domácího mazlíčka.
Standard
Britská krátkosrstá kočka je středně velká až velká. Má krátkou hustou srst s bohatou podsadou. Hlava je velká, kulatá s masivní lebkou, nos je krátký, široký a rovný. Uši jsou malé, mírně zakulacené a široce posazené. Oči jsou velké a kulaté a mají žlutou až měděnou barvu (u barevných variant jsou povolené i modré a zelené oči).
Zbarvení srsti
Britské krátkosrsté kočky se původně vyskytovaly pouze v modré barvě, v současnosti se chovají i v barvě bílé, černé, lila, krémové, čokoládové, červené a v mnoha jejich želvovinových variantách.
Povaha
Povaha: milá, přítulná, vyrovnaná , ale zároveň rozmazlená princezna. Má zvláštní zvukové projevy. Není tak hlučná, jako siamky, ale její zvuková konverzace je velmi výřečná. Její hluboké, hrdelní mňau zní v mnoha tónech.
